HISTORIE
- O OBCI
- Historie
Založení obce
Obec byla založena pravděpodobně koncem 13. století. První písemná zmínka je z 20.5.1304, kdy král Václav II. velký kolonizovaný prales s velkým počtem obcí věnoval klášteru ve Zbraslavi. Osady v pralese první němečtí osídlenci budovali podle potoků, obec Čermná je 7 km dlouhá. Do husitských válek na tomto území vládl německý živel. Po tom co křižácká vojska prchla z Čech, nabyla naše krajina českou samostatnost. V pozemkových knihách založených roku 1568 Pernštýny, jsou uvedeni sedláci a chalupníci téměř samí Češi. Svědek z té doby je zvon sv. Jiří na katolickém kostele, který je z roku 1536 a nese český nápis. V roce 1873 byla obec Čermná prohlášena za městys. V roce 1935 byla obec Čermná rozdělena na Horní a Dolní Čermnou. Jedním z důvodů byly dlouhotrvající neshody mezi horní a dolní částí obce v oblasti výstavby a druhým rozdíl v náboženství v obou částech, dolní část ( nyní Dolní Čermná ) je převážně katolická, horní je větším dílem evangelická, která se historicky hlásila k Jednotě bratrské. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se zbytky tajných nekatolíků přihlásili k církvi reformované evangelické. V letech 1934 – 37 byly v republice zkoušeny na třech školách, z nichž jedna byla v naší obci, nové způsoby organizace výuky se žákovskou samosprávou, tzv. Komenium. Roku 1938 byla část Dolní Čermné připojena k Horní Čermné a společně zabrána do Sudet. Hranice mezi Sudety a Protektorátem vedla po hrázi rybníka a přechod byl možný jen na propustku (na pole, na hřbitov – katolický v protektorátu, evangelický v Sudetech). V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Horní Čermná a Nepomuky.
Název obce
Slovo „čermný“ (původně „črmný“) je téhož kmene jako slovo „čermák“ a znamená totéž co červený. Je odvozeno od podstatného jména v češtině nezachovaného „črm“, značícího červa vůbec, v užším smyslu tak zvaného červce nachového, z něhož se dobývala červená nachová barva. Jiné pojmenování tohoto červce je „črv“, novočesky „červ“, z něhož bylo odvozeno dnes užívané slovo „červený“. Čermná byl název potoků a řek patrně podle jejich červené vody od onoho červa, tehdy zde snad hojně se vyskytujícího, a název ten se přenášel z potoků na osady, ležící při nich.
Evangelický kostel
Evangelíci v Čermné, stejně jako všude jinde, se ke své víře mohli přihlásit po vydání tolerančního patentu (1781). V prvních letech se k bohoslužbám scházeli po stodolách. Již v roce 1786 však vystavěli svůj první chrám. Náklad stavby činil 470 zlatých, které věřící vybrali mezi sebou. Jednalo se o prostou a poměrně malou dřevěnou stavbu. Vzhled stavby byl ovlivněn omezeními danými tolerančním patentem: evangelické kostely nemohly mít věže ani zvony, jejich vchod nesměl směřovat k ulici. Tento kostelík sloužil svému účelu více než 50 let. Ve 30. letech 19. století již byla stavba značně zchátralá. Její velikost navíc neodpovídala potřebám rozrůstajícího se evangelického společenství. Od roku 1833 začali čermenští evangelíci shromažďovat finance ke stavbě nového zděného a podstatně většího chrámu. Základní kámen stavby byl položen 18. července 1836. V následujících dvou letech pak byla stavba dokončena. V říjnu 1838 byl nový kostel vysvěcen. Stavba stála 3863 zlatých. Většina peněz byla opět vybrána mezi členy sboru, který se touto akcí značně zadlužil. I tento kostel ještě podléhal tolerančním omezením, nemohl tedy mít věž. Poté, co byli evangelíci v roce 1861 císařským patentem zrovnoprávněni, mohli i čermenští začít uvažovat o stavbě věže. K nákladné a velmi prestižně vnímané akci se však odhodlali až v roce 1884. Věž byla postavena během jediného roku za cenu 4 982 zlatých. O rok později byly na věž pořízeny 3 zvony. Z původních zvonů se však vlivem událostí první a druhé světové žádný nedochoval. Jeden ze současných zvonů je z roku 1924, dva z roku 2001. Interiér kostela byl vždy poměrně prostý. Během 170 let své existence prošel několika proměnami. Současná výmalba vychází z nejstarší známé podoby interiéru hornočermenského kostela. Výrazným prvkem interiéru jsou varhany. Samotný nástroj byl zhotoven v době první světové války, zrekonstruovaná zdobená varhanní skříň je však ještě starší.
Mariánský poutní kostel
Již roku 1790 shromažďovali se na Vrchách poutníci na pouť do Maria-Zell ve Štýrsku. Roku 1813 statkář František Tscheppa postavil při cestě kříž kamenný, kde se z dalekého okolí scházívali poutníci. Vypravuje se, že v roce 1814 jel přes Klekarovu horu v noci Antonín Keprta z Kunvaldu s nákladem mlýnských kamenů. Z kopce vůz se nahnul a převrhl na Keprtu. Týž sliboval, že vykoná pouť do Maria Zell, vyvázne-li životem. Pomohli mu přicházející se světlem v ruce. Na památku zachránění pověsil na strom obraz Panny Marie. Horlivý poutník Leopold Fiala, narozený 26. 2. 1811 na Žampachu od roku 1846 až 200 poutníků vodíval do Maria Zell. V roce 1857 na Vrších zřídil kamenný památník, který později nahradil kaplí. Fiala roku 1869 vystavěl tu skrovnou kapli Panny Marie zevnitř cele z tesaného kamene a to pomocí dobrodinců. Přistěhoval se ke své kapli. V obecním vydání roku 1869 je 20 kr od nesení bubnu při svěcení kaple. Byla vysvěcena dne 8.září 1869. Je na rozcestí 5 cest. Z toho roku je i pamětní kniha této kaple. Brzo ukázala se malou. Mnoho lidí ještě stávalo venku. Proto v dalších letech přikoupil pozemků. Roku 1875 o celou polovinu na způsob Mariazellenského poutního kostela kapli rozšířili. Sem přenesen obraz o zachránění Keprty. Hlavní pouť se koná 8.září. Každoročně ten den a po mnoho nedělí sem z daleka putuje mnoho poutníků. Tato „kaple“ roku 1887 pastýřským listem biskupa Haise byla vřazena do poutních míst. Křížová cesta v půlkruhu byla zřízena nákladem 1 200 zl a byla posvěcena 26.září 1886. Postavení kaple Panny Marie zde zbožnými poutníky byl zaváděn název „Mariánská hora“ místo dřívějšího „Na crchách“. Zde byly dva zvony: Maria ? 132 kg těžký, bez ozdoby a nápisy a zvon Anna 74 kg těžký taky bez ozdoby a bez nápisu. Oba tyto zvony byly zrekvírovány roku 1916.
Stará zvonice
Čepova stávala při dnešním čísle 90 při cestě, která vedla podle dnešní školy vzhůru. Stála proti zvonici obecní. Byla dřevěná a podobná obecní, jen byla o něco širší a s větším zvonkem, jímž zvoníval sám Tscheppa. Byla odklizena po roce 1861. Zvonek prodal do Jakubovic.Obecní na dnešním rozcestí silnic u č. 127. Jako sešlá byla opravena 1888/89. Je vyobrazena v sedláčkových Východních Čechách. Zvonili tu Josef Marek, posledně chromý Fait 221. V pondělí o posvícení 1917 byl zde zrekvírován zvonek 42 kg těžký za 168 K. Původně byl darován obcí, měl nápis a letopočet. Fotografii má Emil Mareš 127. V roce 1920 byla rozbořena. Za šindel bylo strženo 20 Kč a dříví bylo přiděleno školám. Místo to bylo věnováno na památník s podmínkou katolíků, že poskytne se jim jiné vhodné místo k postavení kapličky nebo zvonice.